Jmenuji se David Chrápek. Možná si ze školy pamatuji, že za spojením Morava a víno stojí Římané. Ti lepší z Vás doplní, že jejich X. legie a pak, že tento obor rostl a vzkvétal za říše Velkomoravské. To, co si však pamatuji zcela přesně, když mi v raných 90. letech na hraně plnoletosti začaly různé věci docházet. Například, proč táta vozil domů neustále stejná vína od stejného vinaře. Jakákoliv rodinná příležitost, akce, událost a vždy to bylo Mikulovsko, vždy Dolní Dunajovice. Nejprve ZOD a následně Mikrosvín. Vždy to byl Mikrosvín a jeho enolog Josef Peřina, jehož víno stálo u nás na stole. Táta říkal „sázka na jistotu“. Sem tam byla příležitost ochutnat někde jinde, něco jiného, čemu hostitel mnohdy odvážně říkal víno. A mně tak došel význam jeho slov. A tak měl-li jsem ve víně najít zalíbení, pak Vlašáky, Rulanda bílá nebo Chardonnay z vápenitých tratí Pálavy a z Mikrosvínu byly dokonalým průvodcem.

Je to asi osud a já dnes stojím na druhé straně. Jsem s plným respektem součástí historie Vinařství Mikrosvín Mikulov. Navazuji na bohatou historii, dělám se skvělými lidmi, „říkají mi pane“ nejlepší tratě v této republice a konečně prodávám úžasná vína, která se v tisícovkách domácností, firem, restaurací nebo třeba klubů stala taky „sázkou na jistotu“. Prodávám víno Mikrosvín Mikulov. Víno mého života.

Jak začít? Že by narozením? Proč ne. Kromě mámy totiž za ním stál i můj táta. Ten stejný táta, jehož v Jaroslavicích na Znojemsku nadchla vinařina a k níž také přivedl mě a bráchu. Poměr dětského fotbálku, který jsme ve volných chvílích nahráli a času stráveného s tátou ve vinici nebo ve sklepě, se nebezpečně blížil remíze. Smutné? Vůbec! Fotbal dnes nehraju a ani se o to nepokouším. Zato víno si mě získalo naprosto a se vším, co k tomu patří.

Fascinuje mě neustálá výzva, kterou nám připravuje příroda a vegetační kolotoč. Dokážu hodiny sledovat vinici, abych pochopil její zákonitosti a pochopil to, co se mi následně dostane do sklepa. Surovina, které nechcete stát v cestě. Jen hledáte ideální shodu mezi ní, nádobou a vinařem. A na konci? Na konci pozorujete svůj vlastní výraz při první skleničce z “té” lahve. Lahve, která je důvodem proč ve vaší práci vidíte smysl. Lahve, která ozvláštní chvíle s rodinou. Lahve, která umocní zážitek ze skvělého jídla. Nebo lahve, která darem potěší přítele. Lahev “Vlašáku” z Mikrosu…vína mého života.